pondělí 18. listopadu 2019

Poslední velký den - Tammy Robinson

Zdroj obrázku
Autor: Tammy Robinson
Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 328

Anotace: Ava Greenová má před sebou posledních pár měsíců života, ačkoliv jí ještě nebylo třicet. V den svých 28. narozenin se dozví zprávu, kterou nechce slyšet nikdo z nás - že smrt je blízko. Rakovina, o níž si myslela, že je před třemi roky překonala je zpět. Tentokrát ale v konečné, nevyléčitelné podobě. Po počátečním šoku se Ava rozhodne nemarnit ani minutu z těch, co jí zbývají. O jedné věci sní už od doby, kdy byla malou holčičkou - vdát se.
Její přátelé a rodina napnou síly a rozhodnou se, že jí uspořádají svatbu snů. Avin poslední velký den, oslavu života. Velkolepé přípravy začínají. Jejím příběhem, příběhem ženy, která umírá a chce si splnit jednoduchý sen, začíná žít celá země a všichni se spojí, aby tento den byl nezapomenutelný. Během reportáží pro ženský časopis, který celou cestu ke svatbě dokumentuje se seznámí s fotografem Jamesem. A najednou oba objeví bolestnou pravdu - totiž, že nikdy není pozdě potkat životní lásku.


"Přestala jsem poslouchat před pár minutami, ve chvíli, kdy doktor vyřkl těch pět slov, která jsem zoufale nechtěla nikdy neslyšet.
Je mi to moc líto.
Dívám se, jak se jeho rty pohybují, a do uší mi pronikne několik dalších slov, i když mi připadá, jako kdybych byla pod vodou nebo ho poslouchala zevnitř vysavače.
Sekundární. Kost. Nevyléčitelné. Omezené možnosti."

Toto je příběh Avy Greenové, mladé ženy, která ve čtyřiadvaceti letech už jeden boj s rakovinou vyhrála. Ale rakovina se bohužel po čtyřech letech znovu vrátila, tentokrát v nevyléčitelné podobě. Ava ví, že tento boj už nevyhraje, ale rozhodne se žít, dokud ještě může. Využít každého okamžiku, který jí ještě zbývá, jak nejlépe umí. Chce, aby si lidé pamatovali její život, ne konec.

"Musíme to dělat teď?" zeptám se tiše skrz zatnuté zuby a přitom se usmívám, jako kdybych měla tvář ztuhlou mrazem. 
"Ano, musíme," ujistí mě máma. "A pořádně se usměj. Tváříš se, jako kdyby ti někdo zajel křečka." 
"Žádného křečka nemám." 
"Řečnický obrat."
"Ne zrovna moc obratný..."

Avu, její rodiče, fotografa Jamese a nejlepší kamarádky Kate s Amandou si nejde nezamilovat. Tammy je vykreslila tak přirozeně, jejich emoce působí tak opravdově. A nejen postavy, ale i prostředí. Měla jsem opět pocit, že jsem tam s nimi, a vše jsem prožívala s Avou, její rodinou i přáteli. Když byla Ava šťastná, smutná, nebo v depresi. Ať prožívala ty krásné, nebo ty špatné chvilky, já tam byla taky. Smála jsem se a brečela (takže určitě doporučuji nečíst na veřejnosti). Ava byla obdivuhodná a odhodlaná, vidíme její okamžiky zoufalství, zhroucení a strach ze smrti.

"Užasle zírám na malou horu dárků. "Od koho jsou?"
"Otevři je a zjistíš to," navrhne táta.
"To nemůžu."
"Proč ne?"
"Nebylo by to správné, nemyslíte?"
Máma si pozvdechne. "Avo, mám tě moc ráda, ale někdy máš v sobě tolik logiky jako síť proti hmyzu u vchodu do ponorky."

Kapitoly jsou krátké a čtivé. I když vás kniha ničím nepřekvapí, tak je to čtení, kdy hltáte stránku za stránkou. Skvělé byly například Aviny postřehy, které psala do časopisu. Jsou pravdivé a upřímné.
Autorka si mě získala už knihou Normálně jiní (recenze), a u této tomu nebylo jinak.

"Život je bolest. Je to taky radost, ale se vším dobrých přihází i to zlé. Nepředstírám, že chápu, proč to tak je. Nemůžu tvrdit ani, že tomu rozumím. Pokud existuje Bůh - a jestli ano, tak podle mého názoru odvádí pěkně mizernou práci -, musí existovat i nějaký jeho protějšek. Jin k jeho jang. Černá k jeho bílé. A možná že ten chlapík ukáže špičatým nehtem na herní desku a řekne: "Tahle holka. Je až moc šťastná. To nemůžeme dopustit. Honem, přihoďte jí nějakou nemoc." Potom luskne prsty a odšourá se, aby si dal k obědu pár duší."

Myslím, že nemá cenu se tu více rozepisovat a můžu rovnou přejít k doporučení. Takže... Tuto knihu doporučím každé romantické duši, a i když je příběh předvídatelný a každému musí být jasné, jak skončí, tak je to román, který vás chytne za srdce a možná si z ní něco i odnesete. Není to jen příběh o rakovině a umírání. Je to velmi emotivní příběh, kde je vše. Láska, humor a smutek. Život je dar, a nikdy není pozdě na lásku.

Hodnocení:

Tammy Robinson
žije na Novém Zélandě se svým manželem, třemi dětmi a dvěma zvířecími mazlíčky. První knihu napsala v roce 2011 a od té doby píše neustále. Vydala již osm románů a v současné době pracuje na devátém.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Poslední velký den můžete zakoupit.

Díky za přečtení
a mějte se krásně.
Pary


2 komentáře:

  1. Moc pěkná recenze. :) Kniha vypadá vážně dobře. Už podle obálky je jasné, že půjde o dojemnou romantiku.
    (Moc se mi líbí poslední věta: život je dar, a nikdy není pozdě na lásku)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju... kniha je vážně skvělá... můžu jedině doporučit :-)

      Smazat

Děkuji za vaše komentáře :-)