Dítě školkou povinné: Pozor, dítě! - M. M. Cabicar

Zdroj obrázku

Autor: M. M. Cabicar

Rok vydání: 2019

Nakladatelství: Cosmopolis

Počet stran: 184

Anotace: Úžasná a originální nálož vtipných a roztomilých příhod, které prožívají všichni dospělí, jimž se právě narodilo miminko. Okouzlující a bezprostřední "kousky" malé Viki jsou podané autorem, který má dar vidět humor běžných situací a vystihnout každodenní zážitky tak, až máte pocit, že v tom nejste sami! Rozverné příběhy si získaly desetitisíce příznivců a ti se shodují v jediném: "Při čtení nejezte, ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře."

"Tchyni jsem přece jen udělal apríla. Seděla na posteli, skelný pohled... Evidentně se ještě úplně nevzpamatovala z informace, že je její dcera těhotná.

Tak jsem vykřikl: APRÍÍÍÍL!"

Zbledla.

"To všechno... co jste mi řekli... není pravda? A to mi říkáš teď???" vyjekla.

"No jo. Víš, jak jsem ti říkal, že pořád spí, protože ji píchal moucha tse-tse," uculil jsem se, "tak to nebyla tse-tse," řekl jsem a mrknul, "to jsem byl já."

Myslím, že pak tchyně na chvíli omdlela.

Možná budeme mít brzy vlastní byt."

A máme tu v pořadí již pátou knihu ze série Dítě školkou povinné. Tentokrát se vrátíme trochu nazpět a poznáme Viky jako miminko. Martin Cabicar vypráví slasti a strasti novopečeného otce vtipnou formou, tak jak je u něj zvykem.

Kniha je psána úplně stejným způsobem, jako všechny předchozí knihy. Každá povídka je pojmenována podle toho, čeho se týká. Některé vás pobaví více, jiné zase méně. Já osobně si knihu dávkuju postupně. Přiznám se, že abych si povídky vychutnala, tak je musím prolínat jinými knihami.

"Víte, jaký nejstrašlivější zvuk dokáže vydat dítě? Rodiče, nenapovídat! Snad každý ví, že mimino dokáže ječet, křičet, vřeštět, žalostně plakat, ale přesto je jeden nervydrásající zvuk, který všechny rodiče vyděsí k smrti. Nejhorší na něm je, že si ho nikdy hned neuvědomíte, proto je tak zákeřný. Je to zvuk a-b-s-o-l-u-t-n-í-h-o ticha. Až mi přejel mráz po zádech, jen jsem to napsal."

Dle mého názoru je tento díl z celé série nejslabší. Já osobně preferuji povídky, kdy už je Viky starší. Ale nic to nemění na tom, že pokud vyjde od autora další kniha Dítě školkou povinné, tak si ji určitě ráda přečtu, protože i když jsem se u předchozích dílů nasmála více, tak autorův humor mám ráda. Sice se smíchy za břicho nepopadám, ale úsměv na tváři mám. A to je hlavní. A která povídka se mi tentokrát líbila nejvíc? Řekla bych, že asi Dobývání hradu. :-)

Ukázka z knihy

Knihu Pozor, dítě! doporučím každému, kdo se občas rád zasměje, má rád vtipné příhody Martina Cabicara, nebo se chce pouze nějak odreagovat. Je úplně jedno, jestli začnete první nebo poslední knihou. Jestli knihu otevřete na začátku, v prostředku, nebo snad na konci. Můžete začít číst, jak se vám zrovna zachce. Jak knihy, tak povídky na sebe nenavazují a vy můžete začít číst, jak je vám libo. 

Hodnocení:

M. M. Cabicar

se narodil v Praze. Pravděpodobně se narodil. Podle některých pramenů vyšel jako příloha nedělních novin. V úterý.

O jeho dětství se toho moc neví, kromě toho, že jako dítě byl mnohem menší, než teď a v jedenácti letech mu jednou bylo skoro dvanáct.

Psát začal někdy na základní škole, asi v první třídě a podle dostupných zdrojů to byly zpočátku hlavně velká písmena. Postupně se zlepšoval, až začal psát i G nebo F.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Dítě školkou povinné: Pozor, dítě! můžete zakoupit.

Díky za přečtení

a mějte se krásně.

Pary