Sedmé dítě - Erik Valeur

 

Autor: Erik Valeur

Rok vydání: 2017

Nakladatelství: Omega

Počet stran: 837

Anotace: Těch sedm dětí mělo jedno společné: narodily se na porodnickém oddělení B Královské nemocnice a všech sedm bylo určeno k adopci. Během několika měsíců jim zaměstnankyně známého dětského domova Kongslund našly nové rodiny po celém Dánsku a děti dospěly, aniž by cokoli tušily o své minulosti.

S jedním dítětem se ovšem pojí tajemství, které musí za každou cenu zůstat utajeno. Když je o mnoho let později nalezena na pláži nedaleko dětského domova mrtvola starší ženy, rozběhne se vyšetřování, které zasáhne celý národ. Tajil proslulý dětský domov více než půl století skandály sahající do nejvyšších pater společnosti?

Román Sedmé dítě je vyprávěním o sedmi dětech, jejichž životy jsou nerozlučně propojeny od narození na začátku 60. let minulého století až po jejich dospělost, kdy v Dánsku nastal takzvaný čas blahobytu. Do Konglundské aféry se od prvního dne zapojí největší televizní stanice v zemi, idealistický deník a nejvlivnější dánští politici...

... a v dětském domově Kongslund mezitím ředitelka zpívá nekonečnou píseň o modrých slonech pochodujících po jemných pavučinách. Svou písní varuje děti, o které pečovala:

...tenounká pavučina,

přejít co nejopatrněji...

"Dopis, který všechno odstartoval, přišel ráno 5. května 2008, na šedesáté třetí výročí Dne osvobození."

Příběh začíná nalezením mrtvé ženy, která u sebe neměla žádný doklad totožnosti, mezi hotelem Skodsborg Badehotel a pláží Bellevue, brzy ráno 11. září 2001. Kvůli atentátu na dvojčata v New Yorku byla mrtvá žena doslova zapomenuta.

Žena byla nalezena blízko dětského domova Kongslund. Zde roku 1961 začíná život sedmi dětí, kterých se příběh týká. Sedmi dětí, z nichž šest bylo adoptováno.

Hlavní protagonistkou příběhu je Inger Marie Ladegaardová, která se narodila s mnoha deformacemi a jako jediná ze sedmi adoptována nebyla. Její pěstounkou se stala Magna, první ředitelka kojeneckého ústavu Kongslund.

Právě Marie odstartuje kolotoč otázek, když odešle pět anonymních dopisů. Kdo je John Bjergstrand? Proč má Kongslund takovou podporu dánské vlády? Co má mrtvá žena nalezena na pláži společného s Kongslundem? A je v tom vůbec nějaká spojitost?  A spousty dalších a dalších otázek.

"Pod starou fotkou stál text vytištěný přes obě strany: Sedm malých trpaslíků - pět chlapců a dvě dívky - bydlí ve Sloním pokoji a všichni jsou připraveni najít v novém roce šťastný domov!"

Sedmé dítě je velmi rozsáhlé dílo, kdy na osmi set stranách řešíme Konglundskou aféru a snažíme se zjistit kdo je to sedmé dítě, a v delších kapitolách postupně rozplétáme tajemství, které nikdy nemělo vyplout na povrch. Ze začátku jsem měla trochu problém se orientovat v postavách i v příběhu samotném a ztrácela se. Autor nám zde vylíčí život skoro každé postavy. Od narození, přes jejich dětství až po dospělost.

"Věděla jsem, že jde o dočasné ochrnutí, zapříčiněné čistě jen krásou Susanne Ingemannové a její náhlou arogancí, která nastupovala, když cítila, že je její a především Magnino království ohroženo."

Postavy samotné mi k srdci nějak nepřirostly. Každá měla v knize nějaké místo, ale já se ani do jedné nedokázala vžít. Ať už se jednalo o Marii, Asgera, Knuda, Petera, Orlu, Nilse a další. U žádné se nedalo říci, že by byla kladná nebo záporná. 

"Všech šest dětí, které o Vánocích žily v Pokoji miminek, bylo adoptováno. Jen to sedmé, které si po porodu prošlo tolika operacemi, zůstává. Je to holčička: je fyzicky postižená, ale i přesto krásná."

Příběh, jako takový byl zajímavý (i když já bych ho trochu zkrátila), autor to měl dobře promyšlené, musel nad tímto dílem opravdu dlouho přemýšlet, ale musím říct, že jsem se chvílemi při čtení nudila, vzápětí zde byla část, kde jsem hltala slovo od slova. Chtěla jsem za každou cenu znát pravdu a vyřešit tu záhadu. I když jsem už ke konci trochu tušila, kdo je ono sedmé dítě, tak konec byl opravdu překvapivý.

Sedmé dítě - hlavní postavy románu

A komu knihu doporučím? Já vlastně ani nevím. Asi čtenáři, který má rád rozsáhlá díla, u kterých je nutno trochu přemýšlet. Určitě to není kniha, kterou můžete jen tak prolistovat.

Hodnocení:

Erik Valeur

(*1955) je dánský novinář, který píše pro Berlingske Tidende, Danmarks Radio, Information a Tœnk. Je také Komentátor Politiken a Jyllands-Posten. On a jeho kolegové dvakrát obdrželi prestižní cenu Cavling. V roce 1994 mu byla udělena Cena Publicistklubben a v letech 1994 a 1999 získal cenu Kryger. Je autorem knih Stop the xPress (1993), The Power Book (2002) a 60 Rounds Fired (2007).

Já tímto děkuji nakladatelství Omega za zaslání recenzního výtisku. Pokud si chcete knihu koupit, můžete přímo na stránkách Omegy, nebo v knihkupectví Dobrovský.

Díky, pokud jste dočetli až sem.

Mějte se krásně.

Pary