Nevyzpytatelné jsou cesty osudu - Nathaniel Wonderful a Theodora Stonewal

 

Zdroj obrázku

Autor: Nathaniel Wonderful a Theodora Stonewall

Rok vydání: 2020

Nakladatelství: vydáno vlastním nákladem

Série: Božská tragikomedie (1.)

Počet stran: 324

Anotace: Rozmarní bohové usedli opět ke stolu, aby rozehráli další ze svých tragikomických her.

Osudy tří smrtelníků se nečekaně protnou na území Danrijského království. Jedné z největších říší v západní části Estellského kontinentu, kde vedle sebe po dlouhá staletí žijí lidé, nelidé i bytosti, pro něž v dnešním jazyce již nemáme jmen.

Pipin, prostoduchý elfí kouzelník, odchází s důležitým posláním do drsného světa, rozprostírajícího se za hranicemi rodné vesnice. Cestou potkává Eiri, zlodějku toužící zažít opravdové dobrodružství a Sebase, hraničáře ženoucího se pouze za pomstou a penězi.

Nesourodá trojice dostává nabídku, která se prostě neodmítá. Blyštivé zlaťáky jsou koneckonců nejenom potěchou oka všech hrabivců, ale je jich zapotřebí i pro každodenní přežití. Získat je, už tak snadné ovšem není a čím více po nich srdce jednoho prahne, tím vyšší cenu za to musí zaplatit.

Lexaurrin, čistokrevná elfí vesnice, ve které se narodilo vousaté dítě, Pipin. A protože obyvatelé vesnice přijímaly dary i tresty Matky Přírody, chlapec zůstal naživu a byl vychován jako jeden z nich. Neměl to jednoduché. Byl daleko menší než všichni ostatní a každý den se musel holit. Rozumu také nepobral tolik, jako ostatní elfové. Studium mu trvalo déle a magie mu dělala velké problémy. Ale přese všechny nezdary se mu povedlo složit závěrečnou zkoušku a mohl odejít do světa šířit moudrost a slávu kouzelnictví. Pipin cestou potkává Eiri, zlodějku, které se její práce velmi líbila a neměla žádné výčitky svědomí, když něco ukradla. A v neposlední řadě se oba seznámí s hraničářem Sebasem, který toužil po pomstě.

"To... Protože jsem mu zachránil život," zalhal jí bez váhání do očí, skrývaje touhu po zlatě za dobrý skutek. "A bylo by pěkně na hovno, kdybych o něj teď přišel jen proto, že ho někdo nechal jít někam, kde je to kurva nebezpečný!" pronesl útočně, házeje vinu na ni.

"Nebezpečný? Šel do vlastního cechu. A hlavně jsem se mu to pokoušela opakovaně rozmluvit," ohradila se trochu dotčeně a napřímila se v zádech. "Nemůžu za to, že pro Pipa je to nebezpečný úplně všude," dodala ještě na svou obhajobu."

Bylo zajímavé sledovat cestu této nesourodé trojice. Pipin se postaral o tu zábavnou část. Ačkoli nechtěl, jeho konání málokdy dopadlo pro ostatní dobře. Sebas byl nedůvěřivý mrzout, toužící po pomstě a penězích. Kruh nám uzavírá Eiri. Mladá zlodějka, která chce zažít dobrodružství, a to se jí s Pipnem a Sebasem povede. Trojice je popsána tak, že jsem chvílema nevěděla, co si o nich myslet. Postav je zde samozřejmě daleko více, ale tito tři hrají hlavní úlohu a jsou nejdůležitější.

"Dobrodruzi po jeho proslovu ztratili na okamžik řeč. Uvědomujíce si, že jestli mají za svou hlavní zbraň či snad skryté eso v rukávu, považovat praštěného kouzelníka z Lexaurrinu, pak je více než nad slunce jasné, že střet s bandity v žádném případě nepřežijí. Hraničář však tuto nepříjemnou myšlenku pustil rychle z hlavy, už jen protože si odmítal připustit, že by problém nedokázal vyřešit sám levou zadní."

Kapitoly byly trochu delší a písmo drobnější, ale to mi určitě nevadilo, i tak se četlo dobře. Co se mi líbilo, tak je styl psaní a použitý jazyk. To autoři prostě umí, a o tom jsem se přesvědčila už u první knihy Na hraně temnoty (jejich druhá vydaná kniha), kterou jsem četla. Nemůžu dodat nic jiného, než že Nathaniel a Theodora mají talent.

"Neven si ztěžka povzdychl. Bylo to pro něj jako probuzení z překrásného snu. Jako vystřízlivění po bujaré noční pitce. Bolelo to. Nelíbilo se mu to. Nechtěl si to připustit, ale realita byla neúprosná. Jeho milá byla hloupoučká a naivní husička. Byla překrásná, o tom žádná, ale blbá, jak daleko viděla, a možná ještě kousek dál."

Přiznám se, že kdybych vybírala podle obálky, tak bych knihu asi přehlídla, a to by byla škoda. Protože pod obálkou, která mě nezaujala se naopak skrývá příběh, který byl velmi čtivý a poutavý. Takže pokud máte rádi fantasy, tak vám knihu určitě doporučím. I když nedávám plný počet hvězdiček, tak musím říct, že na první počin této autorské dvojice je to velmi povedený příběh a já se rozhodně těším na pokračování. Autoři mají určitě ještě co nabídnout :-)

Hodnocení

Nathaniel Wonderful

se zrodil do našeho světa v těle ženy léta páně 1990 na soutoku Vltavy a Malše, ve městě, jež nechal založit český král Přemysl Otakar II. Sdílí tak tentýž osud jako jeho současná partnerka Theodora, ač v opačném gardu.

K literární a celkově umělecké tvorbě se dostal až ke konci základní školy, kdy měl možnost poprvé zasednout za monitor a dotknout se klávesnice. To byl pro Nathaniela zlomový okamžik, neboť se v něm probudila ona niterná touha každého spisovatele psát.

Pak už mu stačila jen chvíle, aby hravě pronikl do tajů počítačové techniky a vlastní snahou se naučil kouzlu psaní deseti prsty. První povídky a pokus o román s tématikou upírů, na sebe nenechaly dlouho čekat.

I přes nemalé úspěchy, které si jeho tvorba získávala mezi lidmi v jeho blízkém okolí, nenastal pro nadějného autora ještě ten správný čas. Osud a několik nešťastných událostí, zavedlo Nathaniela na úplně jinou stezku, po níž se velkou oklikou vydal za splněním svého snu, kde poté postupně ztratil naději i veškerou víru. Obojí mu téměř dalších patnáct let později pomohla znovu nalézt jeho partnerka a temná múza Theodora Stonewall.

Nathaniel se považuje za umělce každým coulem, leč nechává si to většinou jen pro sebe. Vystudoval obor virtuální grafik a několik let se zaujatě věnoval fotografování a natáčení krátkometrážních snímků, pro které si psal vlastní scénáře. Po střední škole odjel nějakou dobu do Japonska, kam se později ještě opětovně vrátil.

Theodora Stonewall

vstoupila do našeho světa v těle muže léta páně 1976 na břehu Dunaje, ve staré Pešti. Sdílí tak tentýž osud jako její současný partner Nathaniel, ač v opačném gardu.

Literární tvorbě se začala věnovat před nástupem do první třídy, a to díky vlivu televizního seriálu 30 případů majora Zemana, a především pak velmi sugestivního dílu Studna, který ji inspiroval k sepsání první povídky. Nedlouho poté se s rodiči přestěhovala do severní Afriky, kde světlo světa spatřil její první románový počin - Můj život s hady.

V dospělosti se poté nějakou dobu věnovala psaní poezie, zvláště pak milostně podbarveným baladám a haiku. Několik z jejích básní bylo dokonce otištěno v nejmenované sbírce mladých českých autorů.

Theodora je umělecky založená bytost, což ovšem často vehementně popírá. Argumentem proti jejímu tvrzení je však skutečnost, že úspěšně vystudovala obor umělecký keramik, na který byla podle vlastních slov přijata naprosto omylem.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji autorům Nathanielovi a Theodoře, pokud vás kniha Nevyzpytatelné jsou cesty osudu zaujala, podívejte se na jejich stránky.

Díky za přečtení a

mějte se krásně.

Pary