pátek 15. září 2017

Dcera někoho jiného - Amy Gentry

Autor: Amy Gentry
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 264

Anotace: Když třináctiletá Julie jedné noci zmizí z domu, vypadá to na učebnicový příklad únosu. Jenomže nikdo se neozve s žádostí o výkupné, neobjeví se jediná stopa... Až se po dlouhých osmi letech Julie, nyní už dospělá žena, zničehonic objeví na prahu rodinného domu. Počáteční úžas a nadšení celé rodiny však záhy vystřídají neodbytné otázky, které se Juliině matce vkrádají do mysli - zvlášť když se Julie s rodinou sžívá jen pomalu a chová se více než podivně. Proč odmítá chodit na terapii? Kam tak záhadně mizí z domu? Proč nechce mluvit, o tom, co se stalo? Kam se poděly peníze z fondu, zřízeného na Juliino nalezení, který spravoval její otec? A co je nejhorší - je tahle žena opravdu jejich Julie?



Když před osmi lety Julia zmizela, bylo jí pouhých třináct let. Jediným svědkem byla Juliina mladší sestra Janie, která to celé pozorovala schovaná v šatně, neschopná strachy jakéhokoliv pohybu.
Po dlouhých osmi letech se ozve domovní zvonek. Ve dveřích stojí dívka se světlými vlasy s popelavě šedou kůží a pod vpadlýma očima se jí jasně rýsují černé kruhy. Julie.
A tak Julia vypověděla svůj příběh. Poté se objeví Alex Mercado, soukromý detektiv...
A Anna, Juliina matka, začíná pochybovat a klást si otázky.

V příběhu se prolíná přítomnost a minulost. Kapitoly se střídají, kdy současné dění nám vypráví Anna a pak tu máme minulost, která je popisována Julií, Charlotte, Gretchen, Ester...

Při čtení mi bylo líto Janie, byla jediná, která vše viděla, sama si vyčítala, že nic neudělala... Navíc je ji jasné, že matka ji nikdy neodpustila, že nechala sestru odejít. Možná proto mi nejvíce přirostla k srdci.

Příběh jako takový byl zajímavý, ale občas mi přišel chaotický a já se v ději ztrácela, nevěděla čí život nám chce autor přiblížit, kdo ona osoba vůbec je.

"Ale nevěřit v Boha taky není správné," namítla jsem. "V bibli stojí, že musíte věřit v Ježíše." "Bible ovšem také říká, že snáze projde velbloud uchem jehly, nežli by bohatý vešel do království věčného," prohlásil on s pobaveným úsměvem."

Knihu jsem četla s tím, že konec pro mě nebude žádné překvapení. Bylo mi úplně jasné, kam to všechno směřuje, a proto jsem ji také dokázala odložit v nedočtené kapitole. Zhruba v polovině ovšem kniha nabrala nový směr a já zjistila, že vše bude jinak, než jak to původně vypadalo. A má jistota s koncem příběhu se stránku od stránky ztrácela.

"Ne v čiročiré dřímotě, ani ne v holé nahotě - však v mračnech záře, jsme hnáni od Boha, našeho domova." 
William Wordsworth

A komu bych knihu doporučila? Já vlastně ani nevím. Určitě si najde svého čtenáře, protože i přes slabší začátek mě nutila si klást další a další otázky a hlavně, až do konce jsem si opravdu nebyla jistá, jestli to skutečně Julie je nebo není.

Hodnocení:


Amy Gentry
získala na University of Chicago doktorát z anglistiky. Po absolvování školy pracovala jako novinářka na volné noze - psala především o kultuře a hodně se věnovala knižním recenzím, "jeden dost zvláštní, ale také úžasný rok", jak sama vzpomíná, psala i módní sloupek. Psychologický thriller Dcera někoho jiného (Good as Gone, 2016) je její beletristickou prvotinou.


Četli jste? Co na ni říkáte?
Pary

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře :-)